Konzervativizmus.SK  
O INŠTITÚTE O KONZERVATIVIZME O M.R.ŠTEFÁNIKOVI
O KONZERVATIVIZME

Tlač
Konzervativismus
[26.01.2001, Henning Ottmann, O KONZERVATIVIZME]

Konzervativismus měl vždy určitou "teorii", jenže právě nikoli vševysvětlující, racionalistickou, abstraktní; dnes má na své straně teorie, jako je teorie chování, sociobiologie, filozofická antropologie a filozofie potýkající se kriticky s modernou. A jako pouze protiliberální nebo protidemokratický nelze konzervativismus nakonec také pochopit.

Původ slova

Konzervativismus (také konzervatismus) a "koznervativní" jsou umělá slova, která - odvozena od latinského conservare (= uchovat) - se stala v době Francouzské revoluce sdružujícími pojmy pro určité politické směry a ideje. První použití slova - "constitution conservatrice de la liberté" (1789), "sénat conservateur" (1799) nebo "les ideés conservatrices" (1799) - označují instituce a ideje, od nichž se očekávalo uchování výdobytků revoluce v oblasti svobody. V tomto smyslu si týdeník F. R. de Chateaubrianda "Le conservateur" (1818-20), jenž pojem popularizoval, kladl za cíl "uchovávat zdravá učení"; stavěl se za krále, šlechtu, ale i za svobodu a ústavu. V 19. století se ale neprosadil tento konzervativismus, nýbrž ten, který se vyznačoval nepřátelstvím vůči Francouzské revoluci. Tento konzervativizmus byl odůvodněn - bez užití slova "konzervativní" - E. Burkem v jeho Reflections on the Revolution in France (1790). V Anglii se tento pojem objevil teprve v roce 1830, když J.W. Croker nazval torye "konzervativní stranou"; v Německu stejně jako v USA zdomácněl tento výraz rovněž teprve ve třicátých letech 19. století.

Co je konzervativní?

Pohled na dějiny konzervativismu dokazuje, že nemůže být konzervativní vše, co se jako konzervativní označuje. Starokonzervativismus si protiřečí stejně jako směry neokonzervativismu. Hodnotově neutrální definice nejsou možné; buď definici podává oponent konzervativismu, nebo přívrženec některého ze směrů konzervativismu. Rozličení jako "konzervativismus statu quo", "reformní konzervativismus", "reakce" (plus "revoluční konzervativismus") (autorem tohoto rozličení je K. Epstein) nevysvětlují, "co" má být zachováno. Rozlišení je (lepší) "hodnotový konzervativismus" versus (horší) "strukturální konzervativismus" (toto rozlišení provedl E. Eppler) odtrhává od sebe to, co pro mnohé konzervativce neoddělitelné. Mluvit pouze o konzervativním chaosu, neexistenci teorie nebo o "dilematu reflexe" (pojem M. Greiffenhagena) - zde stojí argumentující konzervativce vždy již na půdě svého protivníka - konzervativismus míjí. Konzervativismus měl vždy určitou "teorii", jenže právě nikoli vševysvětlující, racionalistickou, abstraktní; dnes má na své straně teorie, jako je teorie chování, sociobiologie, filozofická antropologie a filozofie potýkající se kriticky s modernou. A jako pouze protiliberální nebo protidemokratický nelze konzervativismus nakonec také pochopit.

Staatslexikon. Recht-Wirtschaft-Gesellschaft Freiburg 1987 (Prostor 17/1991)

    RSS Slovak | English

ÚVODNÁ STRÁNKA

ENGLISH

HĽADAJTE

KONTAKTUJTE NÁS

PODPORTE NÁS

OBJEDNAJTE SI

KNIŽNICA KI

AUDIO/VIDEO KI

BLOGY

FOTOGALÉRIA

NAŠI PARTNERI

ĽUDSKÉ PRÁVA

EUROÚSTAVA - ÚSTAVNÁ SŤAŽNOSŤ

REFORMA VZDELÁVANIA

Darujte nám online:
Ďakujeme!

KPKI

Reformná vláda

Conservative Economic Quarterly Lecture Series /CEQLS/

Templeton Freedom Award 2009

Akadémia Klasickej Ekonómie

Nové Školstvo - portál

Monitoring fondov EÚ

SFP

ECEG

ECEG

Táto webstránka bola vytvorená i vďaka finančnej podpore poskytnutej prostredníctvom Trustu pre občiansku spoločnosť v strednej a východnej Európe.

Stránka používa redakčný a publikačný systém Metafox od Platon Group.

KI @ Fecebook

Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika
Bajkalská 29F
821 05  Bratislava

Tel.:  02 / 58 100 188
E-mail:  conservative@institute.sk
Web:  http://www.konzervativizmus.sk